Co to je makie?

Makie je největší a na světě ojedinělá chlouba japonského lakového řemesla. Pokud vím, je to snad jediný výrobní postup, který vypracovali Japonci zcela sami, aniž by se nechali výrazně inspirovat jinou kulturou. Jmenuje se makie a v překladu znamená sypané, doslova rozseté, obrázky.

Technika makie se vyvinula v druhé polovině osmého století, v éře Nara z techniky makkin-ru. Při ní se vzor zvýrazňuje pouze jednoduchým posypáním hrubým zlatým prachem. Na začátku éry Heian, s přestěhováním hlavního města do Kjóta, se technika makie rozvinula a v období Kamakura se již objevují současné techniky, konkrétně togi-daši-makie a hira-makie. Druhé dva typy těsně následovaly v období Muromači. Existuje několik variací, ale všechny jsou postaveny na základní vlastnosti uruši, kterou je silná přilnavost. Zkrátka uruši dobře lepí, a proto pro ni není problém přilepit na sebe i jemný zlatý, stříbrný, olověný či jiný kovový prach. Technika makie spočívá v nanesení barevné uruši do zamýšlených kontur budoucího obrázku a rovnoměrném poprášení kovovým práškem pomocí nástroje zvaného fun-zucu. Barevná uruši se používá proto, že při malování černou uruši na černý podklad by mohlo dojít k omylu. Podkladová barva navíc mezi kulatými zrníčky občas prokoukne a černé šmouhy by kazily výsledný dojem. Za tímto účelem se uruši barví barvou bengala (mletý oxid železitý), která nejlépe podtrhuje barvu zlata. Při opakovaném nanášení zrníček různých barev, velikostí a tvarů se dají vytvořit úplné obrazy. Jejich působivost a prostorovost se umocňuje leštěním jednotlivých plošek železným předmětem a jemnou brusnou pastou, tradičně připravovanou z rozemletého praženého parohu jelínka sika (cu-no-ko). Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že leštění titěrných plošek, jen minimálně vystupujících nad již hotový, a proto na poškrábání náchylný povrch, je z celého procesu nejobtížnější. Velice při něm záleží na kvalitě podkladových vrstev, protože při broušení se vyvíjí bodový tlak, který může podkladové vrstvy prohnout a celá práce přijde vniveč.

Vytváření makie je práce velice složitá, vyžadující nejen šikovnost, ale i mnohaletou praxi. Proto v Japonsku existují odborníci, specializující se výhradně na makie, kterým ostatní lakaři nuši zdobení svých výrobků zadávají. Makie je proslavena především obec Wadžima, kde se touto technikou vyrábí nádherné, někdy až přezdobené obrazy na tácech, roztodivných krabičkách i miskách. Zdejší řemeslníci si zakládají hlavně na jemnosti tahů, pro jejichž nanesení využívají speciální tenounké štětce z pesíků potkanů. Potkanů žijících ve volné přírodě však ubývá a srst jejich kolegů, žijících ve městech, je odřená od betonu a tudíž nepoužitelná. Pokud se za potkany nenajde rovnocenná náhrada, za pár let už obrázky nebudou co bývaly.

Plnění fun-dzutsu před nanášením

Plnění fun-dzutsu před nanášením

Nanášení zlatých zrnek na dosud nezaschlou uruši

Nanášení zlatých zrnek na dosud nezaschlou uruši

Štětce na makie

Štětce na makie

Metoda makie se v zásadě dělí na čtyři druhy:

  • Hira-makie – vzor je namalován přímo na uwa-nuri vrstvu, posypán kovovým práškem a po zatvrdnutí vyleštěn. Vznikají ostré obrysy a ploché vzory.
  • Taka-makie – na místě zamýšlené ozdoby se nejprve nanese několik vrstev tzv. taka-age-uruši (hustá uruši smíchaná nejčastěji s uhelným prachem jako plnidlem, aby při nanesení relativně silné vrstvy nedošlo ke zkrabacení povrchu). Na hotový reliéf se pokračuje technikou hira-makie.
  • Togi-daši-makie – hira-makie se nanese na střední nátěr naka-nuri a vše se překryje finální vrstvou uwa-nuri, která se po zatvrdnutí zbrousí do roviny a tak se obrázek obnaží. Je vhodná pro vytvoření nejasných obrysů.
  • Šiši-ai-togi-daši-makie – kombinace taka– a togi-daši-makie. Touto technikou lze vytvářet reliéfní prvky pozvolna přecházející do roviny.

V našem e-shopu nabízíme technikou makie zdobené výrobky zde.

Košík

Kontakt

Urusi-Inden
phone: +420 602 202 997
e-mail: inden@urusi.cz

Nezvěstice 15
332 04 Nezvěstice, Czech Republic