Pojeďte se mnou do Japonska, za jeho kořeny (6. – 21. 10. 2018)
Japonsko si hodně lidí představuje jako postindustriální zemi plnou betonu a skla, mrakodrapů, podivně oblečené mládeže a dalších fenoménů, které si mohou po libosti užít i u nás, případně v některých zemích na západ od našich hranic. V Japonsku se navzdory snahám o překotnou modernizaci zachovalo mnoho z původního, pro nás nostalgického, uspořádání společnosti. Proto je tam možné setkat se s dosud živou animistickou vírou v přírodní bohy, budhistickými učenci překonávajícími strasti současného světa, s tolerantními a ohleduplnými vztahy mezi zcela cizími lidmi a další fenomény, kvůli kterým někteří odhodlanější cestovatelé podnikají cesty k primitivním kmenům v hloubi deštných pralesů.
Výhodou Japonska je, že poskytuje komfort rozvinuté země s čistou vodou v kohoutcích, bezpečnými malými restauracemi s domácí kuchyní, spolehlivou dopravu, ale i exkurzi k dosud živým mezilidským vztahům a vztahům mezi lidmi a bohy, na které bychom si my ve střední Evropě velice rádi znovu vzpomněli. Bohové, kteří formovali společnost na japonských ostrovech dosud neupadli v zapomnění, dosud existují v lidských myslích i v posvátných hájích a jejich blízkost můžete pocítit přímo, nebo alespoň prostřednictvím úcty, kterou jim běžní Japonci prokazují.
S původními bohy se na cestě setkáme u božské hory Miwa, nedaleko níž stál úplně první císařský palác, který sdílel japonský císař a jeho pramáti, bohyně slunce Amaterasu. Zajdeme i na místo, kam se posléze bohyně přestěhovala, když už ji soužití s člověkem unavilo. Navštívíme i svatyni v Ise, kde je Amaterasu uctívána v současnosti. A to v době, kdy je první sklizeň toho roku vezena místními vesničany do svatyně a je z ní obřadně připraven první božský pokrm. Impozantní je hlavně samotný průvod, který táhne loďku s obětinami středem řeky bez ohledu na počasí. S podobnou silou, která tryská z tohoto průvodu, se zřejmě setkávali američtí vojáci při bojích v závěru války v Japonsku a je skutečně dechberoucí.
Z buddhistické tradice se podrobněji seznámíme se zakladatelem sekty Šingon v Japonsku – mnichem Kúkaiem. Uvidíme jím založený a spravovaný chrám blízko Kjóta, ale i posvátný háj, kde dosud medituje za věčně zavřenými dveřmi a čeká na příchod vesmírného Buddhy – Maitréja. Přímo v horské vesničce, kterou založil jako duchovní centrum strávíme noc jako chrámoví hosté.
Propojení šamanských tradic a buddhizmu se budeme moci věnovat ve vesnici Yošino, které je proslulé krásou kvetoucích sakur, ale my se soustředíme spíše na tradici esoterických horských asketů sekty Šugendó, kteří zde mají svůj hlavní chrám – impozantní Zaódó. Je zde výchozí bod meditativní cesty horami, kterou si zkusíme zčásti projít. Po chůzi horami přijde vhod odpočinek v horkém prameni, který je připraven v tradičním zájezdním hostinci – ryokanu, kde budeme dvě noci přespávat.
Letmo se dotkneme éry samurajů, to když se podíváme do města Gifu, odkud pocházel jeden z významných vojevůdců – Oda Nobunaga, a navštívíme i krásně dochovaný hrad Inuyama a překrásnou čajovou zahradu přímo pod ním.
Na naší cestě se dostaneme i do větších a známějších měst. V Naře si kromě povinné návštěvy narského parku s jelínky, vyzkoušíme výrobu tuše a štětce, protože vzdělanost patří k prvopočátkům japonské kutury. V Kyótu se kromě zapadlých horských chrámů podíváme i na několik nepříliš známých, ale nikoli méně krásných suchých meditačních zahrad a celou cestu zakončíme návštěvou staré čajové oblasti Udži a prohlídkou továrny na práškový čaj mačča, který je též již po několik staletí nezbytnou součástí japonské tradiční společnosti.
To vše je bude doprovázeno výkladem průvodce, který bude sloužit i jako prostředník při komunikaci s domorodci, a výbornou pestrou kuchyní, podle chuti doplněné i pohárky sake či jiné ostřejší tekutiny.
Líbilo by se vám poznat takovéhle Japonsko? Pojeďte se mnou, ještě máme volná místa.