Abyste si dokázali trochu představit, z čeho vlastně uruši prýští, podívejte se někdy na vesnici na přední zahrádku. Téměř určitě tam najdete stromek s deštníkovitou korunou, temně rudými šišticemi a listy podobnými jasanu, které se na podzim barví do oranžovo-červena. Tak to je příbuzná škumpa orobincová (Rhus typhina). Stejně jako ona, i uruši je jedovatá. Při styku s pokožkou způsobuje velmi prudkou alergickou reakci. Já se s ní osobně nesetkal, ale podle vyprávění mnohých, kteří s tím mají i osobní zkušenost jde o dost velké a nepříjemné boláky po celém těle. I proto se s divokou uruši v Japonsku téměř nepotkáte, byla totiž cíleně vysekávána.

Díky této vlastnosti se uruši poprvé zapsala i do dějin vojenství. Čínští vojáci si jí potírali obličej a když se blížil nepřítel zjevili se mu a on se zjevil z nich, protože vypadali jako malomocní.

Znak pro uruši

Největší zásluhu na využití uruši k jinému účelu, než k jakému ji produkuje strom, má ovšem kultura. Ta čínská ji začala využívat velice dávno, ještě před vynálezem tuše k zapisování důležitých informací na dřevěné destičky. Aby se kruh uzavřel, nejkvalitnější tuš se vyrábí ze sazí vzniklých při pálení uruši. V tušové malbě se lesklá, černočerná uruši může použít třeba na zvýraznění očních panenek.

Čínské písmo je moc zajímavé, mimo jiné proto, že se dá hezky vysvětlit původ mnoha znaků. A znak pro uruši patří mezi ně. Původně prý postrádal levé tři tečky, znamenající něco tekutého. Tahle pozdější forma byla původně názvem jakéhosi vodního toku. Na pravé straně shora dolů je pod sebou strom, něco jako trychtýř, ale původně dům, a pod tím opět voda. Zkrátka strom u domu, ze kterého něco vytéká. Tento znak je mimochodem na podkladu obsahu a úvodní stránky, jenom různě zmenšený.

Jednotlivě se liší jak způsoby zpracování a použití, tak i druhem a kvalitou uruši. Japonci samozřejmě tvrdí, že jejich uruši je nejlepší vzhledem k optimálnímu podnebí, ale ani zdaleka nejsou soběstační (produkují jen něco málo přes 3 tuny ročně), takže dováží 98% méně kvalitní a levnější čínské uruši. Jednou, jako už tolikrát, došlo mezi těmito dvěma zeměmi k jakési diplomatické roztržce a Čína zastavila vývoz uruši. Ano, i uruši se dá použít i jako politický prostředek. Vynalézaví Japonci se ale nedali a objevili náhradu v do té doby zcela neznámé surovině, šťávě ze slupek oříšků kešu. Výsledek není sice tak kvalitní jako uruši, ale nouzově ji nahradit může. Dnes ji používají hlavně kutilové, kteří jsou na pravou uruši alergičtí.