Dobrý den. Vítám Vás na stránkách, na kterých bych chtěl postupně vytvořit českou encyklopedii uruši-nuri, tradičního japonského řemesla, které jako hlavní surovinu používá šťávu ze stromu Rhus verniciflua (škumpa lakodárná), japonsky zvanou uruši.

Postupně zde plánuji uveřejňovat informace o tomto způsobu povrchové úpravy čehokoli, včetně návodů k výrobě vlastních výrobků a osvědčených starých, v Japonsku po generace předávaných, postupů. Přestože Japonsko je nekorunovaným králem mezi ostatními východoasijskými kulturami, které uruši používají, nechci se omezit pouze na něj. Rád bych zmínil i Čínu, Vietnam, Miyanmar a ostatní.

Než se pustíte do čtení, rád bych vysvětlil, proč jsem kouzlu uruši propadl do té míry, že o ní vytvářím internetové stránky. Velkou předností uruši-ování, jak jsem jej poznal já, je šetrnost k životnímu prostředí. Samotná uruši je vlastně míza stromu upravená pouze odpařením přebytečné vody, která se díky japonskému způsobu předávání a uchovávání tradic dodnes zpracovává s použitím tradičních nástrojů. Natírá se hake z lidských vlasů, k míchání a nanášení silnějších vrstev se používá dřevěná špachtle neboli hera, barvu dodávají minerální barviva, například vermilion. Uruši se prostě bez ropy docela dobře obejde. Na ředění se používá terpentýn a nářadí se nečistí klasickým ředidlem, ale řepkovým olejem.

V neposlední řadě je uruši krásná, hezky voní (Když si člověk zvykne, jinak to připomíná semena jinanu.), je součástí mnoha událostí z dávné historie (V Číně se ještě před vynálezem papíru a tuše psalo na dřevěná prkénka právě uruši.), dá se natírat na tradiční výrobky ze dřeva, ale pevně drží i na skle, kovu či umělé hmotě.

Doufám, že jsem Vás dostatečně nalákal a že se na tyto stránky budete vracet, protože nikdy nebudou hotové. Pokud nebudete zrovna denními hosty, vždy najdete něco nového.

Přeji příjemné počtení.

Ještě bych rád upozornil, že ne všechny obrázky pocházejí z mé dílny. Ty které ne, jsou zároveň odkazem na originál.

Uruši na podzim.